Historie a kontext
Když se řekne ,,testování osobnosti", pravděpodobně se vám automaticky vybaví škatulkování. V lidské společnosti škatulkujeme rádi, ať už se jedná o společenské postavení, intelekt, zaměstnání, nebo auto, kterým daný člověk jezdí. Někdy jednoduše předpokládáme, že se všichni lidé s určitými vlastnostmi budou chovat jistým způsobem, místo abychom je
přijali jako jednotlivce. A tehdy musíme zasadit osobnostní testy do kontextu.
Jedná se o preference, stejně jako když raději píšete levou rukou, ale jste schopni psát i pravou, pokud si levou zraníte. Kdybyste však psali delší dobu pravou, tedy vámi nepreferovanou, rukou, naučili byste se jí psát stejně dobře jako vámi upřednostňovanou rukou. Se způsobem myšlení je to stejné.
Máme určité vlastnosti, které známe lépe a které upřednostňujeme, ale časem se můžeme „naučit" využívat jiné preference a najít tak rovnováhu. To znamená, že můžeme růst, měnit se a rozvíjet se, ale stále máme preferenci, která je nám příjemnější. Může samozřejmě dojít k tomu, že tyto preference přerostou v poruchu osobnosti, protože nejsou přijatelné v normální společnosti, ale ve většině případů jsou preference pouhými preferencemi, a pokud jsme ochotni a chceme, můžeme je rozvíjet a zároveň získávat nové dovednosti.
Během minulého století vzniklo nespočet studií lidské mysli a tento výzkum stále pokračuje, ale testování osobnosti lidstvo nepřestává fascinovat. Byli jsme toho svědky už ve starověkém Řecku, když Hippokrates vyslovil teorii čtyř povah, na kterou někteří odkazují dodnes. Podle ní je tělo tvořeno čtyřmi látkami neboli šťávami. Aby byl člověk zdravý, šťávy se musí nacházet v naprosté rovnováze, v opačném případě by člověk onemocněl.
Tyto povahy (a jejich odpovídající vlastnosti) jsou: sangvinik (optimistický), cholerik (popudlivý), melancholik (depresivní) a flegmatik (klidný). Toto rozdělení inspirovalo například Shakespeara při tvorbě postav do jeho divadelních her. Další běžné formy analýzy osobnosti souvisí s astrologickými symboly a duchovními zvířaty. Jedná se o starověké přístupy, ale z moderního pohledu jde o charakterizaci lidského chování. Od té doby samozřejmě proběhlo mnoho výzkumů zaměřených na lidskou osobnost, takže začněme vysvětlením, co tímto pojmem rozumíme.
Co je to osobnost?
Osobnost je pojem, který popisuje různé části lidské povahy. Zabývá se lidským chováním, zahrnujícím psychické, emoční, společenské, tělesné a duchovní aspekty, přičemž existují tvrzení, že jedinec může mít i skryté vlastnosti, kterým nerozumíme. Lidské bytosti jsou složitá stvoření, ale do všeho kolem sebe se snaží vnést pořádek, včetně toho, že sami definují ostatní.
Psychologové se neustále snaží lidi definovat a kategorizovat. Otázky, proč se lidé chovají odlišně a proč jsme každý jedinečný, jsou předmětem neustálých výzkumů. Konkrétně se jedná o porovnání lidí se sklony k patologickému chování a lidí bez těchto sklonů. Kde bychom byli bez krimi thrillerů, které zkoumají psychologické chování zločinců?
Psychologové se neustále snaží odhadovat lidské chování, aby mohli předvídat budoucí výsledky. To může být užitečné v mnoha oblastech - například v práci, ve sportu, při řešení krize a posttraumatického stresu, v rodičovství či ve vzdělání. Psychologové doufají, že díky pochopení osobnosti budou schopni ovládat a pozměnit okolnosti a docílit tak změny. Tím se zabývá mnoho teorií, ale za přední experty v oblasti lidské osobnosti lze považovat dva psychology - Sigmunda Freuda a Carla Gustava Junga.